Vyjádření České národní banky
Česká národní banka odmítá tvrzení představitele spolku Podvedení klienti Jiřího Chvojky, že se ČNB obává dopadů kauzy týkající se pojistných smluv investičního životního pojištění Generali Česká pojišťovna a.s. na finanční stabilitu, a že se tudíž jedná o změnu postoje ČNB. Jiří Chvojka těmito tvrzeními dezinterpretuje informace, které obdržel od České národní banky v rámci její odpovědi na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
V ní spolek Podvedení klienti požadoval informace, zda ČNB v roce 2019 zahájila s Generali Českou pojišťovnou a.s. správní řízení v souvislosti s krácením odkupného na pojistných smlouvách investičního životního pojištění a zda byla této pojišťovně uložena sankce. ČNB vydání těchto informací 23. prosince 2019 odmítla na podkladě zákonného ustanovení, které vylučuje poskytnutí informace týkající se stability finančního systému.
Toto zdůvodnění však pan Chvojka v pozvánce na tiskovou konferenci interpretoval jako „průlom v dosavadní argumentaci ČNB“. Česká národní banka pana Chvojku dnes – tedy ještě před tiskovou konferencí spolku Podvedení klienti svolanou na 23. ledna 2020 – informovala, že je jeho výklad mylný.
ČNB na stabilitu finančního systému neodkazovala v souvislosti se správou pojištění a právními vadami souvisejícími s pojistnými smlouvami investičního životního pojištění, ale z jiného důvodu. Nezveřejňování informací o zahájených správních řízeních a uložených pokutách je činěno v zájmu ochrany před rizikem jejich možné dezinterpretace, protože tato sdělení bez doprovodných informací jsou způsobilá ovlivnit jak současné a budoucí klienty daného dohlíženého subjektu, tak i samotnou konkurenceschopnost na pojistném trhu. Veřejnost, která nedisponuje bližšími znalostmi o fungování pojišťovnictví, včetně jednotlivých pojišťoven, by mohla přiznávat dané informaci vyšší váhu, než jaká se k dané informaci skutečně váže.
Rozhodnutí ČNB neposkytnout požadované informace je proto nezbytné vnímat právě v tomto kontextu, a nikoliv z něho dovozovat jakýsi domnělý průlom v dosavadních vyjádřeních ČNB. Postup ČNB je navíc plně v souladu s požadavkem zákona o pojišťovnictví, a to konkrétně s povinností zachovávat mlčenlivost o skutečnostech zjištěných v rámci výkonu dohledu v oblasti pojišťovnictví.
ČNB se v rámci výkonu dohledu oblasti investičního životního pojištění věnuje dlouhodobě a postupuje v mezích a v rozsahu daném zákony. ČNB může veřejnost ujistit, že dle jejích poznatků a za stávající situace je sektor pojišťoven dostatečně stabilní, schopný naplňovat klíčové pojistné funkce a efektivně řídit rizika.
Zdroj: ČNB
Markéta Šichtařová, ekonomka
Těžko soudit, zda se i v tomto případě víc jedná o skutečně spontánní pobouření klientů, anebo zda se – stejně jako v kauze bankovních poplatků – víc jedná o podnikatelský záměr lidí, kteří by rádi rozčilené klienty pojišťoven zastupovali. Ať tak či onak, já bych na místě klienta byla nadmíru nedůvěřivá a opatrná vstoupit do jakéhokoliv sporu. Proč?
Protože přímá individuální konfrontace je věc jedna. Finanční instituce pochopitelně občas v konkrétních případech chybují. Od toho máme také finančního arbitra, aby v takových individuálních případech přišel klientovi na pomoc. Ovšem frontální, hromadné tažení proti finančním institucím je věc druhá. Jak ukazuje kauza „bankovní poplatky zpět“, taková hromadná „hurá akce“ je často poněkud podezřelá. Podnikatelský záměr hromadně zastupovat klienty ještě nemusí být v realitě pro klienty výhodný. Ba může se i otočit proti nim.
Že přesně takový závěr – tj. že se hromadná akce otočí proti klientům – bývá spíš pravidlem než výjimkou, ukazují totiž i zkušenosti ze zahraniční.
Zdroj: blog.idnes.cz
Vladimír Pikora, ekonom
Několik prvních nálezů arbitra naznačilo, že právo stojí na straně klienta. Plyne z toho, že je dobrým nápadem sesypat se teď na pojišťovny, prohlásit, že mě finanční poradce záměrně podvedl, a chtít peníze proinvestované na kapitálovém trhu zpět? Popravdě – já bych do toho nešel (pokud bych neměl pocit, že jsem se stal vysloveně obětí cíleného podvodu konkrétního člověka). Důvod je ten, že ve financích, a nejen v nich, je napříč evropskou právní kulturou prosazován princip, že smlouvy spíš platí, než neplatí, pokud nejsou jejich vady příliš zjevné. Kdyby tento princip prosazován nebyl, každý, kdo smlouvu uzavře, by mohl jednoduše prohlásit, že se daný den třeba špatně vyspal, smlouvu proto uzavřel pod tlakem a neuvědomil si, že je pro něj nevýhodná. A smlouva tudíž neplatí. Takže by se všechny smlouvy ihned staly cárem papíru. A teď se právě dostáváme k oné korektnosti.
Zdroj: reflex.cz
Jaroslav Daňhel, profesor Vysoké školy ekonomické
Má být právě finanční arbitr kompetentním subjektem k stanovení té správné míry proporce mezi podílem rizikové a rezervotvorné složky v životní pojistce? Tedy jinými slovy, je kompetentní ze své administrativní pozice pod mantrou ochrany spotřebitele řešit subtilní problém, který svou povahou patří jednoznačně do výsostné sféry ekonomie?
K současnému problémovému stavu životního pojištění u nás ve své době přispěli určitým podílem i zprostředkovatelé, většina v současné době své chování pozitivně změnila, a naopak je v branži patrná snaha o kultivaci trhu. Jistou pikantnost v této souvislosti dává příběhu zneplatňování životních pojistek fakt, že jedním z těch, který si jako jeden z prvních u finančního arbitra stěžoval, je pojišťovací zprostředkovatel. Zdá se vám to také jako zdařilá pointa dobré anekdoty?
Zdroj: opojisteni.cz
Eva Nováková z advokátní kanceláře JŠK
Rozsudek Městského soudu v Praze, který dovodil neplatnost smlouvy na investiční životní pojištění Pojišťovny České spořitelny, zatím v žádném případě nezakládá trend rozhodování soudů v obdobných případech. Nejenže je založen na zcela specifických okolnostech a pochybeních konkrétního prodejce v konkrétním případě, ale v obecné rovině je v přímém rozporu s čerstvým rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, který došel ve velmi podobné otázce ke zcela opačnému závěru. A v našem právním systému je to právě Nejvyšší soud, který má za úkol sjednocovat rozhodovací praxi. Z naší praxe máme pak rovněž zkušenost, že soudy vnímají případy, kdy strana po letech trvání smlouvy začne napadat její platnost, spíše negativně, jako účelové jednání a k dovozování neplatnosti neinklinují.
Zdroj: opojisteni.cz
Luděk Chvosta, partner White & Case
Na základě našich zkušeností, které s podobnými kauzami máme, musím v první řadě upozornit na nebezpečí paušalizace celé situace. Byť se mohou posuzované případy na první pohled jevit identicky, mechanické přebírání právních závěrů, které přitom mnohdy platí pouze pro specifické skutkové okolnosti každého jednotlivého případu, a nelze je tedy automaticky vztahovat na každou smlouvu o investičním životním pojištění, představuje značně zjednodušující přístup skýtající mnohá rizika. Ve veřejně dostupných zdrojích evidujeme názory na to, že některé smlouvy o investičním životním pojištění neměly údajně splňovat některé povinné náležitosti. Argumentaci, o kterou se však tyto závěry opírají, považujeme na základě nám dostupných informací přinejmenším za diskutabilní, a nadto i protichůdnou některým dřívějším rozsudkům obecných soudů, které na věc nazíraly opačně. S přihlédnutím k prioritě výkladu ve prospěch platnosti smluv a dalším principům platného práva – jednou z jehož zásad je, že „práva náležejí bdělým“ – musím varovat před zjednodušujícími a paušalizujícími závěry, které by se při nekritickém přebírání mohly nakonec obrátit proti spotřebitelům, jako tomu bylo např. ve známé kauze bankovních poplatků.
Zdroj: opojisteni.cz