Komentáře odborníků

Hodnocení uživatelů: 2 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Česká národní banka, dohledový orgán

K tématu potenciálního hromadného zneplatnění pojistných smluv životního pojištění a ohrožení pojistného trhu Česká národní banka sděluje, že za současné právní úpravy finanční arbitr a soud mohou vést řízení a rozhodovat pouze v individuálních případech, tedy o konkrétní pojistné smlouvě uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

Rozhodnutí soudu a/nebo finančního arbitra, kterým byla konkrétní pojistná smlouva prohlášena za neplatnou, nelze aplikovat bez dalšího na případy dalších pojistných smluv.

Zdroj: CNB

 

Markéta Šichtařová, ekonomka

Těžko soudit, zda se i v tomto případě víc jedná o skutečně spontánní pobouření klientů, anebo zda se – stejně jako v kauze bankovních poplatků – víc jedná o podnikatelský záměr lidí, kteří by rádi rozčilené klienty pojišťoven zastupovali. Ať tak či onak, já bych na místě klienta byla nadmíru nedůvěřivá a opatrná vstoupit do jakéhokoliv sporu. Proč?

Protože přímá individuální konfrontace je věc jedna. Finanční instituce pochopitelně občas v konkrétních případech chybují. Od toho máme také finančního arbitra, aby v takových individuálních případech přišel klientovi na pomoc. Ovšem frontální, hromadné tažení proti finančním institucím je věc druhá. Jak ukazuje kauza „bankovní poplatky zpět“, taková hromadná „hurá akce“ je často poněkud podezřelá. Podnikatelský záměr hromadně zastupovat klienty ještě nemusí být v realitě pro klienty výhodný. Ba může se i otočit proti nim.

Že přesně takový závěr – tj. že se hromadná akce otočí proti klientům – bývá spíš pravidlem než výjimkou, ukazují totiž i zkušenosti ze zahraniční.

Zdroj: blog.idnes.cz

 

Vladimír Pikora, ekonom

Několik prvních nálezů arbitra naznačilo, že právo stojí na straně klienta. Plyne z toho, že je dobrým nápadem sesypat se teď na pojišťovny, prohlásit, že mě finanční poradce záměrně podvedl, a chtít peníze proinvestované na kapitálovém trhu zpět? Popravdě – já bych do toho nešel (pokud bych neměl pocit, že jsem se stal vysloveně obětí cíleného podvodu konkrétního člověka). Důvod je ten, že ve financích, a nejen v nich, je napříč evropskou právní kulturou prosazován princip, že smlouvy spíš platí, než neplatí, pokud nejsou jejich vady příliš zjevné. Kdyby tento princip prosazován nebyl, každý, kdo smlouvu uzavře, by mohl jednoduše prohlásit, že se daný den třeba špatně vyspal, smlouvu proto uzavřel pod tlakem a neuvědomil si, že je pro něj nevýhodná. A smlouva tudíž neplatí. Takže by se všechny smlouvy ihned staly cárem papíru. A teď se právě dostáváme k oné korektnosti.

Zdroj: reflex.cz

 

Jaroslav Daňhel, profesor Vysoké školy ekonomické

Má být právě finanční arbitr kompetentním subjektem k stanovení té správné míry proporce mezi podílem rizikové a rezervotvorné složky v životní pojistce? Tedy jinými slovy, je kompetentní ze své administrativní pozice pod mantrou ochrany spotřebitele řešit subtilní problém, který svou povahou patří jednoznačně do výsostné sféry ekonomie?
K současnému problémovému stavu životního pojištění u nás ve své době přispěli určitým podílem i zprostředkovatelé, většina v současné době své chování pozitivně změnila, a naopak je v branži patrná snaha o kultivaci trhu. Jistou pikantnost v této souvislosti dává příběhu zneplatňování životních pojistek fakt, že jedním z těch, který si jako jeden z prvních u finančního arbitra stěžoval, je pojišťovací zprostředkovatel. Zdá se vám to také jako zdařilá pointa dobré anekdoty?

Zdroj: opojisteni.cz

 

Kateřina Lhotská, analytička Creasoft

Hájení práv „poškozených klientů pojišťoven“ není v našich končinách žádné novum. Již před lety tu jedna firma lidem slibovala, že dokáže zneplatnit jejich pojištění už od počátku a zajistit jim tak vrácení veškerého zaplaceného pojistného. Oháněli se tenkrát velmi silnými hesly a budili dojem něčeho mezi Robinem Hoodem a Juro Jánošíkem. Ta firma v současné době ještě existuje, ale vzhledem ke stavu jejich webových stránek není zřejmé, jestli ještě nějaké klienty „ochraňuje“. Stránky sice vypadají na první pohled moderně, ovšem kamkoliv člověk klikne, tak se dozví jen to, že se na obsahu pracuje. Prostě navrch huj, a vespod… A tak vždycky když někde zaslechnu zmínku o tom, jak chce někdo zase hájit klienty, tak si na tuto firmu vzpomenu.

Zdroj: opojisteni.cz

 

Více na:
http://www.opojisteni.cz/tema/katerinylhotske/sloupek-kateriny-lhotske-podvedeniklienti-cz/
http://www.opojisteni.cz/tema/katerinylhotske/sloupek-kateriny-lhotske-kdyz-arbitr-nekona/
http://www.opojisteni.cz/tema/katerinylhotske/sloupek-kateriny-lhotske-podivne-rozhodnuti-arbitra/

 

Eva Nováková z advokátní kanceláře JŠK

Rozsudek Městského soudu v Praze, který dovodil neplatnost smlouvy na investiční životní pojištění Pojišťovny České spořitelny, zatím v žádném případě nezakládá trend rozhodování soudů v obdobných případech. Nejenže je založen na zcela specifických okolnostech a pochybeních konkrétního prodejce v konkrétním případě, ale v obecné rovině je v přímém rozporu s čerstvým rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, který došel ve velmi podobné otázce ke zcela opačnému závěru. A v našem právním systému je to právě Nejvyšší soud, který má za úkol sjednocovat rozhodovací praxi. Z naší praxe máme pak rovněž zkušenost, že soudy vnímají případy, kdy strana po letech trvání smlouvy začne napadat její platnost, spíše negativně, jako účelové jednání a k dovozování neplatnosti neinklinují.

Zdroj: opojisteni.cz

 

Luděk Chvosta, partner White & Case

Na základě našich zkušeností, které s podobnými kauzami máme, musím v první řadě upozornit na nebezpečí paušalizace celé situace. Byť se mohou posuzované případy na první pohled jevit identicky, mechanické přebírání právních závěrů, které přitom mnohdy platí pouze pro specifické skutkové okolnosti každého jednotlivého případu, a nelze je tedy automaticky vztahovat na každou smlouvu o investičním životním pojištění, představuje značně zjednodušující přístup skýtající mnohá rizika. Ve veřejně dostupných zdrojích evidujeme názory na to, že některé smlouvy o investičním životním pojištění neměly údajně splňovat některé povinné náležitosti. Argumentaci, o kterou se však tyto závěry opírají, považujeme na základě nám dostupných informací přinejmenším za diskutabilní, a nadto i protichůdnou některým dřívějším rozsudkům obecných soudů, které na věc nazíraly opačně. S přihlédnutím k prioritě výkladu ve prospěch platnosti smluv a dalším principům platného práva – jednou z jehož zásad je, že „práva náležejí bdělým“ – musím varovat před zjednodušujícími a paušalizujícími závěry, které by se při nekritickém přebírání mohly nakonec obrátit proti spotřebitelům, jako tomu bylo např. ve známé kauze bankovních poplatků.

Zdroj: opojisteni.cz