Soudní rozhodnutí

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 26 C 197/2017. Pro možné vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy je důležitým kritériem i následné chování stran po jejím uzavření

 

Obvodní soud tímto rozsudkem nepřisvědčil námitkám klienta pojišťovny, který napadal pojistnou smlouvu z více různých formálních důvodů, mimo jiné i pro údajné nepřevzetí pojistného rizika či neseznámení s pojistnými podmínkami, z čehož měla plynout klientova neznalost ohledně poplatků hrazených ze zaplaceného pojistného. Soud v podání žaloby ale spatřoval zjevnou účelovost, přičemž tento svůj závěr opřel o skutečnost, že jejímu podání předcházel předchozí několikaletý bezproblémový průběh pojištění mezi klientem a pojišťovnou. Úspěšnosti žaloby dále zabránila Nejvyšším i Ústavním soudem již mnohokrát judikovaná zásada spočívající v upřednostňování ponechání smluv platnosti před vyslovením jejich neplatnosti. Rozhodnutím bylo zároveň potvrzeno, že nelze na možné určení neplatnosti pojistných smluv pohlížet plošně, nýbrž by se vždy měly zvažovat veškeré individuální aspekty v jednotlivých případech.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 787/2017, ze dne 16. října 2017. Soud rozhodl, že pro platnost pojistné smlouvy postačí uvést místo, kde je možné se seznámit s vedlejšími dokumenty

 

V rámci tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že platnou součástí pojistné smlouvy jsou i vedlejší dokumenty, na které je pouze odkazováno v rámci pojistných podmínek (pozn.: v prostředí investičního životního pojištění poté přichází na mysl zejména odkaz na sazebník poplatků). Podle Nejvyššího soudu postačí, že je v pojistných podmínkách uvedeno místo, kde je možné se s tímto dokumentem seznámit, jako např. pobočka pojišťovny, resp. pokud je zájemci o pojištění dokument snadno přístupný. Není tak povinností pojišťovny zajistit, aby k reálnému seznámení skutečně došlo, když je jen a pouze na jednotlivém zájemci o pojištění, zda této možnosti využije či nikoliv. Případnou neplatnost pojistné smlouvy poté nelze usuzovat z toho, že zájemce o pojištění o této možnosti seznámení nevěděl, neboť svým podpisem pojistné smlouvy, kde bylo uvedeno, že její součástí jsou i pojistné podmínky (které informaci o tomto odkazu obsahovaly), tuto formu možného seznámení akceptoval.

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 208/2014, ze dne 6. září 2016. Případné neseznámení se se zněním pojistných podmínek je rizikem spotřebitele

 

V řešeném případě zájemce o pojištění po uzavření pojistné smlouvy namítal, že nebyl seznámen se zněním pojistných podmínek, které obsahovaly důležité informace o výši odkupného. Soud však v rozhodnutí připomněl, že ani ochrana spotřebitele nemůže být bezbřehá a že i spotřebitel by si měl při uzavírání pojistných smluv počínat dostatečně obezřetně. Skutečnost, že pojistná smlouva odkazuje na další dokument, tedy pojistné podmínky, jež tak nejsou její přímou součástí, je pak podle soudu běžnou praxí, která je dozajista známa i průměrnému spotřebiteli. Námitka spotřebitele, že se s pojistnými podmínkami neseznámil (a že tak neměl k dispozici veškeré relevantní informace), byla soudem ohodnocena jako účelová, když sám spotřebitel svým podpisem na návrhu pojistné smlouvy stvrdil, že pojistné podmínky převzal a že se s nimi seznámil (což je formulace, která byla přímo v pojistné smlouvě uvedena). Pojišťovna totiž nemůže odpovídat za případnou lhostejnost spotřebitele spočívající v tom, že si dobrovolně pojistné podmínky dostatečně neprostudoval.

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 41 C 162/2016, ze dne 30. ledna 2018. Omezení činnosti pojišťoven jen na uzavírání smluv, kterým dochází k přenesení pojistného rizika v pravém slova smyslu, by představovalo neadekvátní zásah do smluvní svobody spotřebitele

 

V řešeném případě bylo vysvětleno, že ač pojišťovna získává povolení na provozování pojišťovací činnosti, neznamená to, že by její podnikatelská činnost byla omezena právě jen na rozsah tohoto povolení. Jinými slovy, není pravdou, že by byla způsobilost pojišťovny omezena jen na uzavírání smluv, jejichž znakem je přebírání pojistného rizika. Ani v situacích, kdy na základě uzavřené pojistné smlouvy nedojde k přenesení rizika v čistém slova smyslu (např. pokud je uzavřeno pojištění pro případ smrti, neboť smrt každého jednou nastane), nemůže obstát případná argumentace, že by šlo o neplatnou smlouvu. Tento závěr by totiž podle soudu vedl k tomu, že by bylo neadekvátně zasaženo do smluvní svobody smluvních stran, a tedy i spotřebitele. Podstatou a smyslem ochrany spotřebitele je zajištění toho, aby měl dostatek informací pro svobodu rozhodování na trhu, a ochrana před možnými nekalými praktikami, avšak nikoliv omezení jeho kontraktační volnosti do takové míry, že by na sebe nemohl brát i jiné povinnosti nežli ty, které jsou stanoveny pro určitý smluvní typ přímo v zákoně.

 

Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3900/12, ze dne 28. února 2013. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že i spotřebitel je odpovědný za své jednání

 

Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že v rámci autonomie vůle smluvních stran by měly být respektovány již uzavřené smlouvy, přičemž jejich eventuální neplatnost by měla být dovozena jen ve zcela výjimečných případech. Každá ze smluvních stran si tak musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích: nemůže uzavírat smlouvy, a posléze namítat jejich neplatnost jen proto, že jí začne připadat, že je pro ni již uzavřená smlouva z nějakého důvodu nevýhodná.