Soudní rozhodnutí

Unesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3968/17-2, ze dne 30. srpna 2018. Pro seznámení pojistníka s oceňovacími tabulkami postačí, pokud pojistitel uvede místo, kde se s nimi pojistník může seznámit

Pojišťovna klientovi vyplatila finanční plnění, které představovalo náhradu za vzniklý úraz. Konkrétní výše plnění byla založena na oceňovacích tabulkách, které tvořily součást pojistné smlouvy. Klient však začal následně namítat, že nebyl s oceňovacími tabulkami dostatečně seznámen a požadoval úhradu dlužného pojistného. Jelikož nebyl tvrzený nárok klientovi obecnými soudy přiznán, podal klient stížnost k Ústavnímu soudu. Ústavní soud potvrdil platnost oceňovacích tabulek, když konstatoval, že: „Odkazovala-li pojistná smlouva, popř. v ní výslovně uvedené dokumenty, na další dokumenty (konkrétně oceňovací tabulky) nemá Ústavní soud vůči závěru obecných soudů, že byla splněna povinnost vyplývající z § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě, žádné výhrady. Stěžovateli totiž skutečně objektivně nic nebránilo, aby se s těmito dokumenty mohl seznámit.“

 

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, ze dne 27. května 2020. Samotná skutečnost, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, není důvodem pro odmítnutí námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy

Klient pojišťovny podal dovolání proti rozhodnutí, kterým byla v plném rozsahu zamítnuta jeho žaloba z důvodu promlčení uplatňovaného nároku. Klient se v rámci řízení domáhal určení, že pojišťovnou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud s odkazem na svou konstantní judikaturu dovolání odmítl a konstatoval, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Účelem institutu promlčení je dle Nejvyššího soudu přispívat k zajištění jistoty v právních vztazích. Jedná se tedy o institut zákonný a použitelný ve vztahu k jakémukoli právu, které se podle zákona promlčuje. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím potvrdil, že i ve spotřebitelských sporech platí, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy musí vyplývat pouze z okolností uplatnění této námitky a musí být shledán pouze ve výjimečně závažných případech.

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27 C 71/2018 ze dne 25. 4. 2019 (potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 326/2019). Soud prvního stupně uvedl, že sjednané smlouvy o investičním životním pojištění jsou platné a konstatoval určitost ujednání o nákladech

V daném případě nabyvatel pohledávek požadoval po pojišťovně vydání bezdůvodného obohacení z údajně neplatných smluv o IŽP. Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který shledal, že pojistné smlouvy byly uzavřeny platně. Dále soud konstatoval, že ujednání o nákladech byla sjednána dostatečně určitě, a nelze tedy uvažovat o jejich neplatnosti. Rovněž se odvolací soud ztotožnil s názorem prvostupňového soudu, když konstatoval, že pojišťovnou vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

 

Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 140/2019. Pojistná smlouva obsahující veškeré zákonné náležitosti je platná, a to i v případě, že na ní bylo zaplaceno pojistné převyšující pojistnou částku

Městský soud v tomto případě posuzoval platnost smlouvy na KŽP, u které zaplacené pojistné převýšilo pojistnou částku. Městský soud konstatoval, že klient měl k dispozici obsah smlouvy a mohl se tedy seznámit s jejími parametry. Na základě této skutečnosti se dle soudu v daném případě nemohlo jednat o kvalifikovaný omyl, pro který by bylo možné namítat neplatnost smlouvy. Městský soud také shledal, že pojistná smlouva obsahovala veškeré podstatné náležitosti a došlo k přenosu pojistného rizika na pojišťovnu. Na základě výše popsaných zjištění Městský soud dospěl k závěru, že v tomto případě nebyl dán jakýkoli důvod vedoucí k vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy na KŽP.

 

Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne 21. března 2019. Městský soud odmítl, že by námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy

Odvolací soud konstatoval, že tvrzený nárok je promlčený a nepřisvědčil argumentaci klienta pojišťovny o tom, že by námitka promlčení vznesená pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy.  Soud v daném případě připomněl, že aby bylo možné shledat námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, musí být naplněny judikaturou stanovené podmínky. K tomu však v předmětném případu nedošlo. Odvolací soud dále odmítl argumentaci klienta, že by subjektivní promlčecí doba měla běžet až od okamžiku, kdy se klient obrátil na odborníka v oblasti životního pojištění.

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27 C 146/2018 ze dne 27. 11. 2018 (potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 73/2019). Soud prvního stupně uzavřel, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě

Žalobce se v tomto případě domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy z řady důvodů, např. kvůli jejímu uzavření v rozporu s vůlí spotřebitele, nesjednání nákladů a poplatků či nesjednání rizikového pojistného. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvoinstančního soudu, který uzavřel, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Dále soud konstatoval, že právo klienta pojišťovny domáhat se tvrzené neplatnosti u soudu je navíc promlčeno a bylo promlčeno již v době před podáním návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem.

 

Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 515/2019. Je-li žalovaný nárok promlčen, je nehospodárné, aby se soud zabýval meritem věci, a je proto nutné žalobu zamítnout

Klient pojišťovny se v rámci prvoinstančního řízení domáhal vydání bezdůvodného obohacení z údajně neplatných pojistných smluv o IŽP, jejichž neplatnost dovozoval z absence převzetí pojistného rizika pojišťovnou, z absence podstatných náležitostí IŽP a dále z nesjednání rozsahu plnění. Předmětné smlouvy na IŽP byla ukončeny výplatou odkupného, a to více než dva roky před prvotním podáním návrhu k finančnímu arbitrovi. Soud prvního stupně, aniž by posuzoval meritum věci, došel k závěru, že již uběhla subjektivní promlčecí doba a nárok je tak promlčen. Konstatoval, že je-li nárok zjevně promlčen, je nehospodárné, aby se soud zabýval existencí žalovaného nároku. Dále soud dovodil, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou není v daném případě v rozporu s dobrými mravy. Rozsudek byl následně potvrzen odvolacím soudem.

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 117/2019. Dílčí platby pojistného se promlčují individuálně

Klient pojišťovny se domáhal vydání bezdůvodného obohacení z údajně neplatné pojistné smlouvy o IŽP. Pojistná smlouva byla ukončena výplatou nulového odkupného, a to několik let před prvotním podáním návrhu k finančnímu arbitrovi. Soud došel k závěru, že dílčí platby pojistného se promlčují individuálně. Soud proti sobě tedy zúčtoval nepromlčené pojistné spotřebitele proti nepromlčené částce mimořádných výběrů a uzavřel, že žalovaný nárok je promlčen. Soud v daném případě neshledal, že by námitka promlčení vznesená pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Soud dále okrajově uvedl, že neshledal pojistnou smlouvu IŽP neplatnou, a to ani částečně.

 

Rozsudek obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 172/2017-316.Obvodní soud pro Prahu 2 potvrdil platnost smlouvy investičního životního pojištění 

Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí finančního arbitra bylo nesprávné a že uzavřená smlouva investičního životního pojištění je platná. Soud potvrdil, že spotřebitel obdržel kompletní smluvní dokumentaci k pojistné smlouvě a shledal předložené dokumenty za dostatečné a úplné. Dále soud dospěl k závěru, že v žádném případě nedošlo při uzavírání smlouvy k vyvolání omylu u spotřebitele anebo vůbec, že by došlo k omylu při samotném uzavírání této písemné smlouvy. Soud rovněž konstatoval, že spotřebitel nevyvinul ani minimální úsilí, aby se s obsahem pojistné smlouvy podrobně seznámil, když ze samotné pojistné smlouvy je naprosto jasně seznatelné, čeho se tato pojistná smlouva týká a že ji uzavírá na dobu 30 let. Spotřebitel se tedy nemohl dovolávat omylu ohledně obsahu smluvního vztahu na jeho straně.

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 26 C 197/2017. Pro možné vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy je důležitým kritériem i následné chování stran po jejím uzavření

 

Obvodní soud tímto rozsudkem nepřisvědčil námitkám klienta pojišťovny, který napadal pojistnou smlouvu z více různých formálních důvodů, mimo jiné i pro údajné nepřevzetí pojistného rizika či neseznámení s pojistnými podmínkami, z čehož měla plynout klientova neznalost ohledně poplatků hrazených ze zaplaceného pojistného. Soud v podání žaloby ale spatřoval zjevnou účelovost, přičemž tento svůj závěr opřel o skutečnost, že jejímu podání předcházel předchozí několikaletý bezproblémový průběh pojištění mezi klientem a pojišťovnou. Úspěšnosti žaloby dále zabránila Nejvyšším i Ústavním soudem již mnohokrát judikovaná zásada spočívající v upřednostňování ponechání smluv platnosti před vyslovením jejich neplatnosti. Rozhodnutím bylo zároveň potvrzeno, že nelze na možné určení neplatnosti pojistných smluv pohlížet plošně, nýbrž by se vždy měly zvažovat veškeré individuální aspekty v jednotlivých případech.

 

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 787/2017, ze dne 16. října 2017. Soud rozhodl, že pro platnost pojistné smlouvy postačí uvést místo, kde je možné se seznámit s vedlejšími dokumenty

 

V rámci tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že platnou součástí pojistné smlouvy jsou i vedlejší dokumenty, na které je pouze odkazováno v rámci pojistných podmínek (pozn.: v prostředí investičního životního pojištění poté přichází na mysl zejména odkaz na sazebník poplatků). Podle Nejvyššího soudu postačí, že je v pojistných podmínkách uvedeno místo, kde je možné se s tímto dokumentem seznámit, jako např. pobočka pojišťovny, resp. pokud je zájemci o pojištění dokument snadno přístupný. Není tak povinností pojišťovny zajistit, aby k reálnému seznámení skutečně došlo, když je jen a pouze na jednotlivém zájemci o pojištění, zda této možnosti využije či nikoliv. Případnou neplatnost pojistné smlouvy poté nelze usuzovat z toho, že zájemce o pojištění o této možnosti seznámení nevěděl, neboť svým podpisem pojistné smlouvy, kde bylo uvedeno, že její součástí jsou i pojistné podmínky (které informaci o tomto odkazu obsahovaly), tuto formu možného seznámení akceptoval.

 

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 208/2014, ze dne 6. září 2016. Případné neseznámení se se zněním pojistných podmínek je rizikem spotřebitele

 

V řešeném případě zájemce o pojištění po uzavření pojistné smlouvy namítal, že nebyl seznámen se zněním pojistných podmínek, které obsahovaly důležité informace o výši odkupného. Soud však v rozhodnutí připomněl, že ani ochrana spotřebitele nemůže být bezbřehá a že i spotřebitel by si měl při uzavírání pojistných smluv počínat dostatečně obezřetně. Skutečnost, že pojistná smlouva odkazuje na další dokument, tedy pojistné podmínky, jež tak nejsou její přímou součástí, je pak podle soudu běžnou praxí, která je dozajista známa i průměrnému spotřebiteli. Námitka spotřebitele, že se s pojistnými podmínkami neseznámil (a že tak neměl k dispozici veškeré relevantní informace), byla soudem ohodnocena jako účelová, když sám spotřebitel svým podpisem na návrhu pojistné smlouvy stvrdil, že pojistné podmínky převzal a že se s nimi seznámil (což je formulace, která byla přímo v pojistné smlouvě uvedena). Pojišťovna totiž nemůže odpovídat za případnou lhostejnost spotřebitele spočívající v tom, že si dobrovolně pojistné podmínky dostatečně neprostudoval.

 

 

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 41 C 162/2016, ze dne 30. ledna 2018. Omezení činnosti pojišťoven jen na uzavírání smluv, kterým dochází k přenesení pojistného rizika v pravém slova smyslu, by představovalo neadekvátní zásah do smluvní svobody spotřebitele

 

V řešeném případě bylo vysvětleno, že ač pojišťovna získává povolení na provozování pojišťovací činnosti, neznamená to, že by její podnikatelská činnost byla omezena právě jen na rozsah tohoto povolení. Jinými slovy, není pravdou, že by byla způsobilost pojišťovny omezena jen na uzavírání smluv, jejichž znakem je přebírání pojistného rizika. Ani v situacích, kdy na základě uzavřené pojistné smlouvy nedojde k přenesení rizika v čistém slova smyslu (např. pokud je uzavřeno pojištění pro případ smrti, neboť smrt každého jednou nastane), nemůže obstát případná argumentace, že by šlo o neplatnou smlouvu. Tento závěr by totiž podle soudu vedl k tomu, že by bylo neadekvátně zasaženo do smluvní svobody smluvních stran, a tedy i spotřebitele. Podstatou a smyslem ochrany spotřebitele je zajištění toho, aby měl dostatek informací pro svobodu rozhodování na trhu, a ochrana před možnými nekalými praktikami, avšak nikoliv omezení jeho kontraktační volnosti do takové míry, že by na sebe nemohl brát i jiné povinnosti nežli ty, které jsou stanoveny pro určitý smluvní typ přímo v zákoně.

 

 

Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3900/12, ze dne 28. února 2013. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že i spotřebitel je odpovědný za své jednání

 

Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že v rámci autonomie vůle smluvních stran by měly být respektovány již uzavřené smlouvy, přičemž jejich eventuální neplatnost by měla být dovozena jen ve zcela výjimečných případech. Každá ze smluvních stran si tak musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích: nemůže uzavírat smlouvy, a posléze namítat jejich neplatnost jen proto, že jí začne připadat, že je pro ni již uzavřená smlouva z nějakého důvodu nevýhodná.