Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2429/23, ze dne 10. ledna 2024

Obecné soudy stanovily počátek subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy stěžovatel měl kvalifikovanou vědomost založenou výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Ústavní soud potvrdil postup obecných soudů jako zcela souladný s požadavky nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2127/21 a uzavřel, že obecné soudy šly dokonce i nad rámec jeho úvah, když nevycházely z pouhé existence pochybnosti o platnosti pojistné smlouvy, která by Ústavnímu soudu postačovala. Ústavní soud zároveň potvrdil, že námitka promlčení vznesená pojišťovnou není nemravná, když pojistník svou liknavostí uplatnil svůj nárok až po uplynutí promlčecí doby.

Klient pojišťovny se domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které na jeho úkor měla získat žalovaná pojišťovna přijetím pojistného plnění na základě neplatné smlouvy o investičním životním pojištění. Ani Nejvyšší soud ČR nezvrátil závěry obecných soudů ohledně neplatnosti pojistné smlouvy a promlčení práva klienta na vydání bezdůvodného obohacení. Městský soud v Praze dovodil, že v posuzované věci se klient o neplatnosti smlouvy dozvěděl již v dubnu 2017, když pojišťovně zaslal výzvu na vydání bezdůvodného obohacení, v níž poukázal na neurčitost konkrétních smluvních ujednání pojistné smlouvy. Poslední platbu pojistného plnění uhradil klient pojišťovně dne 26. 3. 2019, nicméně žalobu k soudu podal až 2. 6. 2021, takže uplatněné právo bylo promlčeno z důvodu uplynutí dvouleté promlčecí doby.

Ústavní soud ČR dále neshledal rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, neboť nenastala žádná judikaturou předvídaná situace, pro kterou by bylo možno výjimečně uplatnit nemravnost vznesené námitky promlčení.

Ústavní soud se taktéž vyjádřil k tvrzenému nesouladu s unijním právem, zejména k namítanému nesouladu napadených rozhodnutí obecných soudů se směrnicí Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, když uvedl, že: „k této námitce se již vyjádřily obecné soudy s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, v němž Ústavní soud ČR uvádí, že je nutné vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. Ústavní soud ČR i Soudní dvůr Evropské unie shodně uznaly, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a stanovení přiměřených lhůt pro podání žaloby je s ohledem na právní jistotu slučitelné s unijním právem. Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel, nýbrž neplatnost pojistné smlouvy a z ní dovozený nárok vyplývá z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv. Ústavní soud ČR ani zde neshledal porušení ústavně zaručených práv klienta. Stížnost proto byla Ústavním soudem ČR odmítnuta pro svou zjevnou neopodstatněnost.“

© Copyright 2024, Česká asociace pojišťoven.

Nenechte se
vyplašit

Možná jste zaznamenali zprávy o údajné neplatnosti smluv životního pojištění. Nenechte se vyplašit!

Co se děje?

Několik advokátů a podnikatelů ryze za účelem vidiny vlastního zisku tvrdí, že smlouvy životního pojištění neplatí. Není to pravda!

Smlouvy jsou platné a pojišťovny klientům i nadále poskytují pojistnou ochranu a vyplácejí pojistná plnění.

Proč se nemusíte bát?

Rozhodnutí soudu či finančního arbitra o neplatnosti konkrétních jednotlivých smluv nepředstavují precedent. V žádném případě neznamenají, že jsou všechny smlouvy o životním pojištění neplatné. Arbitr i soudy se zabývaly vždy konkrétním případem konkrétního klienta pojišťovny a takové rozhodnutí nemá obecnou závaznost i pro jiné případy. Zároveň soudy v řadě případů rozhodly a stále rozhodují o platnosti posuzovaných smluv.

Pojišťovny se k smlouvám chovají jako k platným a plní své závazky. Platí klientům sjednaná plnění v souhrnné výši desítek miliard korun každý rok.

Česká asociace pojišťoven považuje chování vybraných podnikatelů a advokátů za účelové. Jejich aktivity mohou klienty pojišťoven uvrhnout do právní nejistoty – můžou se ocitnout bez pojistné smlouvy a spolu s tím hrozí vrácení čerpaného pojistného plnění pojišťovnám, vrácení daňových odpočtů státu, či dokonce vrácení příspěvků na pojištění zaměstnavateli.

Pokud máte jakékoli otázky ohledně vaší smlouvy, obraťte se na svou pojišťovnu.

Co říkají odborníci

Obchodníci využívají argumentace, že staré smlouvy životního pojištění jsou podle nich neplatné, a to plošně. Ohání se přitom rozhodnutími především prvoinstančních soudů, které ale poukazují pouze na neplatnost některých konkrétních smluv investičního životního pojištění, nikoliv ale všech těchto smluv jako celku. A současně také jaksi opomíjejí, že soudy v celé řadě případů rozhodly, že pojistné smlouvy jsou platné a závazné pro obě strany. Jednoduše tak spoléhají na to, že běžný člověk složitějším právním záležitostem nerozumí.

Viktor Vodička

Sdružení českých spotřebitelů

Česká národní banka odmítá tvrzení představitele spolku Podvedení klienti Jiřího Chvojky, že se ČNB obává dopadů kauzy týkající se pojistných smluv investičního životního pojištění Generali Česká pojišťovna a.s. na finanční stabilitu a že se tudíž jedná o změnu postoje ČNB. Jiří Chvojka těmito tvrzeními dezinterpretuje informace, které obdržel od České národní banky v rámci její odpovědi na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

V ní spolek Podvedení klienti požadoval informace, zda ČNB v roce 2019 zahájila s Generali Českou pojišťovnou a.s. správní řízení v souvislosti s krácením odkupného na pojistných smlouvách investičního životního pojištění a zda byla této pojišťovně uložena sankce. ČNB vydání těchto informací 23. prosince 2019 odmítla na podkladě zákonného ustanovení, které vylučuje poskytnutí informace týkající se stability finančního systému.

Toto zdůvodnění však pan Chvojka v pozvánce na tiskovou konferenci interpretoval jako „průlom v dosavadní argumentaci ČNB“. Česká národní banka pana Chvojku ještě před tiskovou konferencí spolku Podvedení klienti svolanou na 23. ledna 2020 informovala, že je jeho výklad mylný.

ČNB na stabilitu finančního systému neodkazovala v souvislosti se správou pojištění a právními vadami souvisejícími s pojistnými smlouvami investičního životního pojištění, ale z jiného důvodu. Nezveřejňování informací o zahájených správních řízeních a uložených pokutách je činěno v zájmu ochrany před rizikem jejich možné dezinterpretace, protože tato sdělení bez doprovodných informací jsou způsobilá ovlivnit jak současné a budoucí klienty daného dohlíženého subjektu, tak i samotnou konkurenceschopnost na pojistném trhu. Veřejnost, která nedisponuje bližšími znalostmi o fungování pojišťovnictví, včetně jednotlivých pojišťoven, by mohla přiznávat dané informaci vyšší váhu, než jaká se k dané informaci skutečně váže.

Rozhodnutí ČNB neposkytnout požadované informace je proto nezbytné vnímat právě v tomto kontextu, a nikoliv z něho dovozovat jakýsi domnělý průlom v dosavadních vyjádřeních ČNB. Postup ČNB je navíc plně v souladu s požadavkem zákona o pojišťovnictví, a to konkrétně s povinností zachovávat mlčenlivost o skutečnostech zjištěných v rámci výkonu dohledu v oblasti pojišťovnictví.

ČNB se v rámci výkonu dohledu oblasti investičního životního pojištění věnuje dlouhodobě a postupuje v mezích a v rozsahu daných zákony. ČNB může veřejnost ujistit, že dle jejích poznatků a za stávající situace je sektor pojišťoven dostatečně stabilní, schopný naplňovat klíčové pojistné funkce a efektivně řídit rizika.

Zdroj: ČNB

Vyjádření České národní banky

Má být právě finanční arbitr kompetentním subjektem ke stanovení té správné míry proporce mezi podílem rizikové a rezervotvorné složky v životní pojistce? Tedy jinými slovy je kompetentní ze své administrativní pozice pod mantrou ochrany spotřebitele řešit subtilní problém, který svou povahou patří jednoznačně do výsostné sféry ekonomie?

K současnému problémovému stavu životního pojištění u nás ve své době přispěli určitým podílem i zprostředkovatelé, většina v současné době své chování pozitivně změnila, a naopak je v branži patrná snaha o kultivaci trhu. Jistou pikantnost v této souvislosti dává příběhu zneplatňování životních pojistek fakt, že tím, který si jako jeden z prvních u finančního arbitra stěžoval, je pojišťovací zprostředkovatel. Zdá se vám to také jako zdařilá pointa dobré anekdoty?

Zdroj: opojisteni.cz

Jaroslav Daňhel

profesor Vysoké školy ekonomické

Na základě našich zkušeností, které s podobnými kauzami máme, musím v první řadě upozornit na nebezpečí paušalizace celé situace. Byť se mohou posuzované případy na první pohled jevit identicky, mechanické přebírání právních závěrů, které přitom mnohdy platí pouze pro specifické skutkové okolnosti každého jednotlivého případu a nelze je tedy automaticky vztahovat na každou smlouvu o investičním životním pojištění, představuje značně zjednodušující přístup skýtající mnohá rizika. Ve veřejně dostupných zdrojích evidujeme názory na to, že některé smlouvy o investičním životním pojištění neměly údajně splňovat některé povinné náležitosti. Argumentaci, o kterou se však tyto závěry opírají, považujeme na základě nám dostupných informací přinejmenším za diskutabilní, a nadto i protichůdnou k některým dřívějším rozsudkům obecných soudů, které na věc nazíraly opačně. S přihlédnutím k prioritě výkladu ve prospěch platnosti smluv a dalším principům platného práva – jednou z jehož zásad je, že „práva náležejí bdělým“ – musím varovat před zjednodušujícími a paušalizujícími závěry, které by se při nekritickém přebírání mohly nakonec obrátit proti spotřebitelům, jako tomu bylo např. ve známé kauze bankovních poplatků.

Zdroj: opojisteni.cz

Luděk Chvosta

Partner White & Case

Kauza v médiích

Soudní rozhodnutí

Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2429/23, ze dne 10. ledna 2024

Obecné soudy stanovily počátek subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy stěžovatel měl kvalifikovanou vědomost založenou výzvou k vydání bezdůvodného obohacení. Ústavní soud potvrdil postup obecných soudů jako zcela souladný s požadavky nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2127/21 a uzavřel, že obecné soudy šly dokonce i nad rámec jeho úvah, když nevycházely z pouhé existence pochybnosti o platnosti pojistné smlouvy, která by Ústavnímu soudu postačovala. Ústavní soud zároveň potvrdil, že námitka promlčení vznesená pojišťovnou není nemravná, když pojistník svou liknavostí uplatnil svůj nárok až po uplynutí promlčecí doby.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2023, sp. zn. 19 Co 156/2023 (v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 14. 10. 2022, sp. zn. 4 C 70/2022).

Neplatnost smlouvy o investičním životním pojištění nezakládá tvrzená netransparentnost ujednání o poplatcích a nákladech, nerozlišení pojistného na investiční a rizikovou složku ani tvrzený rozpor s dobrými mravy z důvodu sjednání nízké pojistné částky pro případ smrti.

Usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2435/20, ze dne 16. 9. 2020 (potvrzení usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, ze dne 27. května 2020).

Ústavní soud však v tomto případě neshledává na závěrech obecných soudů nic ústavně nekonformního, co by jej opravňovalo zasahovat do precizně odůvodněných napadených rozhodnutí, která navíc navazovala na rozhodnutí předchozí, takže je zřejmé, že se soudy zabývaly věcí pečlivě a podrobně.